ČARODĚJNICE
V sobotu 27. 4. 2013 – tedy s třídenním předstihem – vzplála v půl šesté večer hranice pod kolešovskou čarodějnicí. Za obecním úřadem se tak slavil tradiční svátek nazývaný vedle „pálení čarodějnic“ filipojakubskou či valpružinou nocí nebo Beltimem.
Jedná se o keltský svátek, jímž začíná kalendářní léto a s ním festival radosti a života. Na zemi začíná vládnout žena – bohyně lásky a žití, jejíž vláda skončí 31. října. Bůh temnoty zahajuje svoji pouť do podzemí. Aby Bůh temnoty mohl v klidu odejít, zhasínaly se v domě všechny ohně. Ráno 1. května se zažehával oheň nový.
Ohněm, který zahořel na vyvýšených místech tak, aby byl viděn do dalších vesnic, byl vítán příchod jara a s ním spojené plodnosti. Jaro se slavilo s prvním úplňkem, když stál měsíc ve znamení Býka, mezi jarní rovnodenností a letním slunovratem. Lidé se sešli u hořících hranic, opékali buřty, tančili a oslavovali příchod světlé části roku (za tmavou část jsou považovány Dušičky). Tak tomu je, třeba právě v Kolešově, dodnes.
Filipojakubská noc je považována za nejmagičtější v roce. Kdysi dávno lidé věřili, že se na vršky kopců a hor slétávají čarodějnice na tajemné sabaty, kde čarovaly. Proto se zapalovaly ohně, při nichž byla spálena smolná košťata, která se vyhazovala do výšky. Popel z těchto ohňů měl mít magickou moc pro úrodu. Dobytek, jenž prošel popelem, měl být zdravý a plodný. Stejně tak lidé, kteří skočili přes oheň. Lidé také věřili, že se o této noci otevírají jeskyně, v nichž je ukrytý poklad.
