O POHÁR STAROSTY
Zhruba tři desítky borců, tím myslím sportovní rybáře, se sjely v sobotu 29. 9. 2012 do Kolešova, aby tu změřily své síly. Zúročily svůj um, zkušenosti a do jisté míry také intuici a štěstí, to ruku v ruce s rybářskou technikou. Pro tento den totiž nepatřil kolešovský „Kačák“ těm, kterým běžně patří, tedy drůběži, ale mužům.
To prosím s výjimkou jediného tvora, který si i pro sobotní rybářské klání „O pohár starosty“ usurpoval právo na svou vodní plochu, po celý průběh závodu hladinu místní nádrže neopustil a hlasitě nadával.
O rybářích se tvrdí, že jsou tiší blázni… to je krásná, sprostá pomluva: rybáři v Kolešově o této sobotě tiší nebyli a do duchem zbloudilých měli velice daleko. Jak to tu vypadalo? Třicítka mužů, jedna kachna a dva psi… a samozřejmě spousta na rybářské vějičky chycených rybek a ryb, které musely opustit svůj živel a nechat se na břehu přeměřit, aby tomuto živlu byly následně vráceny zpět.
V Kolešově se chytalo od sedmé ranní a i díky čerstvě skončivší prohibici rybáři nezrmzali, ale mohli za chladného rána prohřívat těla čajem, kávou nebo i grogem. Vůbec byl tentokrát místní „catering“ díky péči pana Petra Paďoura a jeho týmu na velmi kvalitní úrovni, takže nikdo – za velmi solidní ceny – tu žízní nebo hladem netrpěl.
Soutěžilo se ve třech kolech, na vodě tady již tradičně rozdělené na sektory. Každý lovil na jeden prut, úlovky se vracely vodě. Oproti minulým soutěžím tady konaným byla změna v povoleném krmení. Měřeny byly všechny úlovky a hodnocen byl úspěch (či neúspěch?...) v daném sektoru.
Zaznamenal jsem i návštěvu redaktorky místního regionálního tisku a zaznamenal jsem také návštěvu těch, kdo ryby nechytají, ale rádi se do Kolešova přijeli na soupeření rybářů podívat. Kdo byl (i těch domácích, kolešovských, přišla celá řada – a třeba jen na klobásu nebo stejk…), dá mi nepochybně za pravdu, že bylo nač se dívat a že některé úlovky, ať jakkoli k těm rybářsky trofejním patřit nikdy nebudou, stály rozhodně za to.
Dospělým pak sekundoval v jejich snažení také místní rybářský dorost a i když se žádného významnějšího úlovku nedočkal, rozhodně se u vody nenudil.
Výše zmínění „tiší blázni“ se odpoledne podělili o ceny: nebudu je vypočítávat všechny, zmíním jen, že vyhrál pan Jiří Půta – stálice kolešovské vody (jak řekl starosta Václav Porazík, o jehož pohár se soutěžilo) a kromě soudku piva si odnesl i novou televizi.
Závěrem mi dovolte podotknout, že když jsem v upoutávce na toto sportovní klání napsal, že se patrně jedná o poslední kolešovskou rybářskou soutěž tohoto roku, pak jsem se mýlil. Internetové stránky Kolešovské střípky dostaly jednoznačný signál, že se tu letos rybáři – snad v průběhu října – sejdou ještě jedenkrát.
A vůbec – proč Kolešov ještě nemá nějaký rybářský spolek? Jeho „Kačák“ je evidentně žádaný a rybáři sem jezdí rádi.
Jako ochutnávku nabízím krátké video z akce. Není to sice smažený kapr, přesto přeji dobrou chuť!